NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nové mini italského dua VANESSA VAN BASTEN s radostí „točím“ už několik posledních týdnů a říkám si, že to s tím post rockem nebude tak úplně zlé. Žánr, který v začátcích svého boomu několik let zpátky přinesl velice příjemnou alternativu ke stávající kytarové muzice, se postupem času transformoval v nudné semeniště ještě nudnějších kytarových vrzalů, hrajících si na přemýšlivé náladotvůrce. A přesně na opačném pólu se nacházejí tito Italové, kteří, když už ničím, tak zaujmou rozhodně netypickým názvem. Netypickou můžeme naštěstí nazvat i jejich tvorbu, která se (díky bohu) neutápí v bezduchých kytarových výletech, a přesto nepopírá základní principy žánru zvaného post rock. Ryze instrumentální dvojice skladeb, z nichž ta druhá a zároveň titulní dosahuje úctyhodné délky třinácti minut, rozehrává dramatické divadlo plné nepředstíraných emocí a vnitřního napětí, které zvolňuje v lahodném, zvukem sedmdesátkových kláves podbarveném, závěru. Při svém počínaní se duo kromě klasických rockových nástrojů spoléhá i na již zmiňované klávesy anebo příjemný zvuk piána. Obě kompozice tak zdobí bohatý aranžérský rejstřík a na poměry žánru i komplikovanější a tudíž i posluchačsky náročnější stavba, která však nijak neředí emoční hodnotu nahrávky. Ta se dá nazvat jako příjemně posmutnělá, zasněná, zároveň však pevně stojící nohama na zemi. Jediným negativem jinak vynikajícího počinu tak zůstává jeho délka, která si ještě o pár minutek v podobě další skladby říká dost nahlas. Přesto však lze spokojeně zkonstatovat, že nám ten nový rok 2009 začíná krásně...
8,5 / 10
Closer To The Small/Dark/Door (2010)
Psygnosis (EP) (2008)
La Stanza Di Swedenborg (2006)
Vanessa Van Basten (EP) (2006)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Consouling Sounds
Stopáž: 22:36
na to, jak jsem miloval La Stanza Di Swedenborg, mi trvalo teda kurevsky dlouho, nez jsem si na posledni ep nasel cas/chut... a je to zase uzasny.. mnohem vic se toho tady deje a "nalady" jen o trochu min nez na LP, pokud vubec. Vanessa van Basten porad patri ke spicce "post-metalu", pricemz jsou nastesti taky dost originalni, aby se na tuhle skatulku mohl vysrat kdokoliv, koho obdobne zamerene kapely irituji
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.